úterý 3. května 2016

Animefest 2016 z pohledu Moriko

Tataratadadadá~
Mori-tan žije (více-méně) a rozhodla se vás poctít svou ctěnou přítomností. Děkujte události známé jako Animefest, jelikož anime (a manga) je v současné době to jediné, co mě dokáže přinutit něco dělat. Je to smutné, ale je to tak, propadla jsem se příliš hluboko do animovaných hlubin pekelných U.U
Na začátek tu ale máme několik informací....
1) Trošku jsem se rozepsala..... Upřímně doufám, že vás neunudím k smrti! ^////^
2)Většina fotek je ze soboty odpoledne (a ty poslední dvě z neděle), protože všechny páteční jsou takové spíše stalkerské a vypadají přibližně jako tahleta první, jen většinou ještě v horší kvalitě :D
3) Umístění fotek v textu je čistě náhodné xD
4) Pokud by byl zájem, můžu postnout ještě další, čistě fotografický článek (možná dokonce společně se Saichi-nee), ale nevím, jestli to má cenu... mé fotografické schopnosti jsou přinejmenším pochybné :D
5) Omlouvám se, za příšerné umístění fotek v textu, už na to nemám nervy..... U.U
(EDITOVÁNO 4.5. V 9:15)
*
Naše animefestí cesta začala v pátek ráno nenápadným ulitím se ze školy (v mojem případě z geologické soutěže, kterou jsem hodila na spolužačku, která mě teď za to má strašně ráda.... :D Ale co, mi se do toho nechtělo od začátku a navíc jsem jim udělala šestistránkový vstupní úkol, nemaj si na co stěžovat ^^).
Kushina Anna (K Project)
České dráhy měly na své poměry jen mírné spoždění (čtěte: asi 15 minut) a tak už jsme ve čtvrt na dvanáct úspěšně zakotvily v Brně. Pro mě to byla první návštěva tohohle města, což provázel menší záchvat hrůzy nad počtem lidí.
Vyzvednutí lístků proběhlo bez problémů. Vzhledem k tomu, že byl pracovní den, u Kongresáku nebyla ani noha. Chtěla jsem být trochu naštvaná, protože nee-san měla hezčí náramek (patřila k Přírodní frakci), ale pak jsem se rozhodla, že černooranžový (Technika) vypadá jako dresy Karasuna.
Zbytek dne ubíhal děsivě pomalu - na nějakou dobu jsme se s nee-san zabavily stavěním komody, ale to sem tahat nebudu. Taky jsme prolízaly místní obchoďák, protože ségra sháněla hodinky - což pro mě znamenal další panický záchvat stylu POMOC-JE-JICH-MOC-CO-BUDU-DĚLAT-JSOU-TU-LIDI. Nakonec jsme stejně zapadly do knihkupectví, takže jsem se trochu uklidnila.
Před vlezem dovnitř jsme stepovaly už hodinu předem (skoro) a i tak už tu byla obrovská fronta. Zajímavé je, že tihle lidi už mi nevadili, alespoň ne tolik. Pokoušela jsem se ukrátit si čas pletením náramku, ale foukal vítr, takže se to moc nedalo. Můj krásný modroučký náramek s nápisem Great talents mature late s chybou v kanji pro "talent" (ano, reference na tohle) tedy stále leží nedokončen v tašce.
Oikawa a Iwa-chan ^^
Když nastalo 16 hodin, brány Animefestu se nám otevřely a pak už všechno šlo rychle. Během prvních pár minut v obrovské hale plné stánků jsem byla o tři stovky lehčí, výměnou za plakát Haikyuu!! (doteďka mě štve, že tam ten hezčí neměli Ů^Ů), sedmé volume No.6 v polštině a balíček Pocků pro nee-san. Potom jsme se zdekovaly do hudebního stanu a výměnou za absenci na zahájení vyzkoušely virtuální realitu. Během čekání jsme měly možnost poslechnout si rozhovor Japonky a slečny, jež dělala Animefestu titulky k promítaným filmům. Zjistila jsem, že mé znalosti japonštiny jsou v praxi nepoužitelné. Té Češce jsem ještě jakž takž rozuměla, ale nebyla jsem schopna to poskládat dohromady, aby mi to dávalo smysl. Co se týče té Japonky, byla jsem v háji úplně :D
Moje zkušenost s virtuální realitou byla poněkud krátká, vzhledem k tomu, že hned na poprvé jsem jaksik škubla s ovladačem a podařilo se mi to nějak zblbnout, takže jsem nemohla ani střílet, ani ovládat vesmírnou loď, kterou jsem měla řídit. Radši jsem setedy rychle zdekovala, aby mě neobvinili z toho, že jsem to pokazila a až do neděle se hudebnímu stanu vyhýbala jako čert kříži.
Fushimi!
Také jsme navštívily Bojový stan, kde sídlila bofry aréna a aikidisti. Zkusila jsem si trochu zašermovat a vlezla i na aikiďácké tatami, kde jsem ze sebe udělala totálního blbce, protože jsem se jim snažila vysvětlit techniku, kterou jsem zkoušela na tréninku Aikidó tady u nás ale nemohla jsem si vzpomenout, jak se to jmenuje xD (a furt to nevím.)
Zlatým hřebem pátečního večera pro mne byla účast na workshopu pana Washky s poetickým a roztomilým názvem "Ani voják, ani válečník, já su mrcha", kde jsem došla k názoru, že na tyhle věci prostě nemám vlohy. Ale užila jsem si to a v devět večer jsem utahaně zamířila pryč.
V sobotu jsem se na Výstavišti ukázala před desátou a začala den příjemnou ránou do frňáku. S mou drahou sestřičkou jsme se totiž zúčastnily workshopu boje s mečem. Pomlčíme o tom, že nee-san ode mne schytala ránu do ramene. Stejně jako o tom, že moje koordinace pohybů byla stejně příšerná jako obvykle. Taky mě ještě večer bolela ruka, protože on ten duralový meč není úplně nejlehčí a já jako levák nemám v pravačce moc sílu. Jenže, jak řekl pan Washka, ve středověku žádní leváci neexistovali! I leváci šermujou pravou! (....levá je ďáblovo znamení, na hranici s tebou!),
Munakata a Mikoto :3
Poté jsem si svou sbírku rozšířila o nějakou tu zlevněnou mangu (mimo jiné Hetalia Axis Powers a dva díly Bleach), stejně jako komiksové vydání prvního dílu Wetamay (do této série patří i Hrútvang).
Čas, jež mi zbýval do první přednášky jsem strávila převážně prolistováváním kup s plakáty a utrácením nekřesťanských částek. Okolo půl jedné jsem se radši přemístila do Kongresového centra, aby mi ještě něco zůstalo.
Za sobotní odpoledne jsem navštívila dvě přednášky - Japonsko není dokonalé a poněkud šílenou přednášku Sebevraždy v Japonsku, kde jsem se dozvěděla, že existuje podrobný návod k otravě řasenkou.
Ve tři čtvrti na pět jsem zamířila na poslední bojový workshop, opět s ne méně poetickým názvem Dupni mu na xicht aneb voják člověku botou, tedy workshop vojenské sebeobrany (aneb: Komu z vás tu není 18? RUKY DOLŮ! PAMATUJTE, VŠEM VÁM JE 18!). Nevedla jsem si v něm o moc líp, než v těch předchozích, ale přece jen jsem něco pochytila (málem to pak jeden človíček odnesl, ale o tom později). Jako večeře mi posloužilo taiyaki plněné čokoládou a po útratě dalších peněz za suvenýry (mimo jiné balíček POCK- pardon, Pepero a úžasný hrnek z kterého právě piju ^^) zamířila opět do Kongresového centra. Tam mě čekaly další dvě přednášky - Postavení ženy v Japonsku aneb co v anime neuvidíte (ne, nemám to napsané špatně, to paní přednášející měla v názvu hrubku :D *musela si rýpnut*) a také přednášku Jak na psaní, po které jsem opět zamířila domů. Taky totiž končila o půl jedenácté, nepletu-li se. Ze soboty na neděli jsem ani nemohla pořádně spát, pravděpodobně z animefestí euforie.
A už tu byla neděle a vše se chýlilo ke konci. Navštívila jsem ještě jednu přednášku, tentokrát dokonce s sestřičkou, která na mě většinu soboty zvysoka kašlala. Tato poslední přednáška byla bezpochyby tou nejvtipnější - Voják versus válečník.
Shizu-chan s Izayou
Psyche & Delic
To už se na mě nee-san zase vykašlala a tak jsem se sama samotinká vydala znovu do hudebního stanu a vyzkoušela druhou verzi virtuální reality, kterou zde nabízeli. Tentokrát jsem s tím ani nic neudělala, no nejsem šikovná?
Jelikož jsem stále měla volný čas (plánovala jsem ještě jednu přednášku, ale well, byla jsem moc líná), rozšířila jsem svou sbírku polských mang na čtyři (kdyby to někoho náhodou zajímalo, ne, polsky neumím) a konečně přišla na to, kde že se to nachází Deskoherna (aneb po sedmi letech v turistickém oddíle se nedokážu zorientovat na mapce). Na shogi ani mah-jong mi čas nevyšel, ale dostala jsem možnost zahrát si Go. Neříkám, že mi to šlo, ale už chápu základní pravidla!
Potkala jsem asi tři cosplayerky
Ciela v těhle šatech.... :D
Z herny jsem spěchala na workshop kaligrafie a dobře jsem udělala - kvůli nedostatku prostoru a času na výměnu brali pouze devět lidí. A tak jsem objevila další z věcí, která mi nejde (a ten zatracený inkoust pořád nemůžu z jednoho prstu dostat). Za cenu toho, že jsem zakončení sledovala jen na streamování, mám teď doma vystavený kalifrafický papír s mým příšerným výtvorem, ale také se jménem Moriko, které mi tam nádherně napsala Japonka, která workshop vedla.
A tak se vše chýlilo ke konci. Rychle jsem prolezla ještě pár stánků s plakáty a málem zabila jednoho cosplayera (osůbka cosplayovala Kanekiho z Tokyo Ghoul a chodila s cedulkou FREE HUG. Zřejmě chtěla využít poslední příležitosti a zezadu mě objala, zatímco jsem listovala kupkou plakátů. Podvědomě jsem zvedla ruky a málem provedla chvat, který jsem zkoušela na sobotním workshopu, jehož výsledkem by byl zlomený vaz. Naštěstí jsem se zarazila jen co jsem začala zvedat ruky a Kaneki doteďka neví, co mu hrozilo :D), vyzvedla si batoh s šatny a našla nee-san, kde jinde, nežli v Bojovém stanu. Poté už jsem spokojeně zamířila na parkoviště, těšíc se na další ročník~
Moriko Enithrielle


Ačkoliv to byl Animefest, bez fotky jednoho z harrypotterovských cosplayů jsem odejít nemohla ^^
A na závěr tu pro vás mám ještě videjko, které nemám nejmenší tušení, jak vzniklo xD Prostě jsem ho našla ve foťáku při stahování fotek O.o (ani normálně na foťáku se mi nezobrazuje)


3 komentáře:

  1. Ell: Ach jo, Nem, příští rok chci jet s vámi! Musela sis to tam hroznĕ užít, vážnĕ závidím :D A nejlepší stejnĕ cosplayeři Fairy Tailu! Moc hezký report a neboj, taky už toho tolik mimo koukání na anime nedĕlám... :D

    OdpovědětVymazat
  2. Vypadá to vážně hezky! Souhlasím se slečnou nade mnou, že FT je asi nejlepší...Samozřejmě, že na HP nemá!

    OdpovědětVymazat
  3. To je super! Dobrý video i fotky a všechno :D Já tam strašně moc chci jet ale zatím na to nemám ani peníze ani cosplay :/ strašně se mi to líbí ale ty oblečky a paruky jsou moc drahý :D Ale časem se určitě taky zapojím :3

    OdpovědětVymazat

Nezapomeňte nám napsat, jak se vám článek líbil a nechat odkaz na svůj blog :)